Bilance výletu do Luhačovic – 4 oplatky, litr léčivé vody a Jezírko lásky

Často se nám na výletech stává, že se zakecáme, a díky tomu zahneme špatně nebo prostě něco přejdeme a dostaneme se úplně jinam, než jsme chtěli. Ale když jsme šli k Jezírku lásky u Luhačovic, museli jsme mít oči na šťopkách, protože na cestě byla spousta nástrah, kvůli kterým to místo dost lidí vůbec nenajde.

Jezírko lásky – cesta tam a zpět

Ale pojďme od začátku. Zaparkovali jsme u městské plovárny a rovnou si to zamířili ulicí Doktora Veselého na lázeňskou kolonádu. Tradiční zastávkou jsou prodejny s lázeňskými oplatky. Vybrali jsme si každý jednu. A že jich je na výběr – máta a čokoláda, švestky ve skořici, pivo a čokoláda, s příchutí rumu, s levandulovými kvítky,…

Ulice doktora Veselého

Na konci ulice nás čekal pramen doktora Štastného (všimněte si těch pozitivních názvů!), který se nazývá Gejzír, protože při jednom hloubení došlo k silné erupci minerální vody takřka do výšky 20 metrů. Hlavně má ale nejvýraznější chuť ze všech pramenů v Luhačovicích. Důležité je to s pitím nepřehánět, to by pak byl jiný gejzír.

Pramen doktora Štastného

Cestou jsme se prošli kolem Jurkovičova domu, typické stavby v Luhačovicích, kde se můžete normálně ubytovat a v balneo centru si užít originálního nábytku navrženého Dušanem Jurkovičem – lehátek, zrcadel, věšáků,…

Lázeňska kolonáda v Luhačovicích

Luhačovice

Vincentka – Zdraví z hlubin přírody

Naše PET láhev byla opět prázdná, naštěstí byl nablízku další z pramenů – Vincentka. Za pramenem Vincentky jsme zahli doleva, kolem ředitelství lázní vyšli po žluté značce do lesů. Následně jsme pokračovali kolem menšího lesního pramene s citátem „Zdraví je dar, kterého si važme“. Čekalo nás velké stoupání, během několika minut jsme museli překonat převýšení snad 100 metrů. Na žluté značce jsme se napojili na lázeňskou naučnou stezku, jak jinak opět nahoru. Až jsme vyšli na louku, kde bylo asi nejvíc nástrah, k tomu velké horko a manželka v osmém měsíci těhotenství.

Louka na cestě k Jezírku lásky

Nakonec ta správná cesta vedla přes louku k silnici, na které jsme zahli doleva, chvíli jsme šli po ní a pak se vnořili do hustého lesa. Pro změnu jsme šli dolů, až jsme se dostali k našemu cíli – Jezírku lásky.

Jezírko lásky Luhačovice

Jezírko lásky bylo původně zásobárnou vody pro lesní zvěř. Dnes je to cíl turistů s dřevěnými lavičkami a altánkem s krytým ohništěm. Kdo si údajně smočí levý ukazováček v jezírku, ten bude mít štěstí v lásce. Lidí smáčejících si ruce ve vodě jsme sice moc neviděli. Prakticky jsme nepotkali nikoho během té zhruba hodinu a půl dlouhé procházky. Ale aspoň jsme si mohli užít klidu a být na tomto místě zcela sami uprostřed hlubokého lesa na tak romantickém místě.

Zpátky jsme šli úplně stejnou trasou, jen jsme už z lázeňské naučné stezky nikam neuhýbali a došli až k prameni Ottovka.

Pramen Ottovka

Na zpáteční cestě bylo zcela samozřejmé, že jsme se zastavili opět u stejného okénka pro vynikající teplé lázeňské oplatky. A nezapomněli jsme ani na ostatní doma.

Mapa

Pokud tě článek zaujal, sdílej.