Cestonaut objevoval Karlštejn a vzbudil poprask

Jak je mým dobrým zvykem, když se dostanu na cílové místo mého výletu, největší problém představuje parkování. I tentokrát, když jsem dorazil na Karlštejn, byla všechna oficiální místa k parkování obsazena a musel jsem parkovat někde na louce. Ale aspoň jsem ze samotného města viděl víc, než jsem původně očekával. Třeba skupinku několika opilců nebo pár chlapů grilujících bůhvíco na něčem, co jako gril rozhodně nevypadalo.

Spousta cizinců a dokonce i u stánků – to je Karlštejn

Dalším velkým překvapením byl velký počet různých prodejců s čímkoli po celé cestě na Karlštejn. Jako velký sběratel magnetek mám často velký problém najít místo, kde je prodávají. Zde jich bylo ale snad dvacet nebo třicet na pár set metrech. Velmi mě překvapilo i to, že u spousty stánků prodávali cizinci a skoro neuměli česky. Ale aspoň to zapadalo do kontextu, vždyť Karel IV. také neuměl pořádně česky a musel se to teprve naučit.

Cestonaut a Karlštejn

Asi na patnáctém stánku jsem konečně našel tu správnou magnetku a mohl se vydat na samotný hrad Karlštejn. Po zakoupení lístku na základní okruh jsem měl chvilku čas. Zašel jsem se podívat na Studniční věž, která je volně přístupná. Všude samí turisti a do toho já, samozřejmě žádná tvář nezůstala bez úsměvu. Ze Studniční věže byl nádherný výhled nejen do okolí, ale i na zbytek hradu.

Pohled ze Studniční věže

Foťte si co chcete, ale trůn vyfotit nešlo

Hned na začátku prohlídky mě potěšila zpráva, že od letošního jara bylo na základním okruhu všem návštěvníkům dovoleno fotit, bez blesku. Takže jsem hned vzal foťák do ruky a začal fotit. V první místnosti paní průvodkyně povyprávěla něco ze soukromí Karla IV. a jeho čtyř manželek. Všechny prý zemřely relativně mladé až na poslední Elišku Pomořanskou, která mu porodila šest dětí, stejně jako všechny tři předchozí dohromady. Dále jsem navštívil rytířský sál, kde mě zaujalo to, že každý rytíř zde měl svoji vlastní skříň. A aby si vzájemně do nich nelezli, každá měla erb daného rytíře.

O patro výš mě nejvíc zaujala ložnice Karla IV. s nádhernou dřevěnou postelí. Některé její části pocházejí ze 14. století. Na první pohled vypadá celkem malá, ale je to jen optický klam. Postel je totiž 2,1 metru dlouhá, takže by se na ní vyspal i nějaký basketbalista. Ložnice Karla IV. ale byla takovým menším vězením. Z jedné strany totiž byla místnost pro bodyguardy. Z druhé strany byla pracovna, respektive trůnní sál. Naštěstí z ložnice vedla ještě jedna docela ukrytá cesta do dalšího patra po schodišti ukrytém ve stěně.

Postel Karla IV.

V trůnním sále paní průvodkyně povídala o umění psychologie Karla IV., který svůj trůn umístil mezi dvěma okny. Každé audienci tedy viděl krásně do obličeje, kdežto oni mu ne, protože byl ve stínu. Trůn tedy nešlo ani pořádně vyfotit. Z druhého patra jsem vyšel na nejmenší nádvoří nazvané Václavské, kde jsem se dozvěděl opět zcela zásadní informaci. Na protější Mariánské věži byl takový malý dřevěný výklenek, který sloužil jako středověký záchod. Vše padalo rovnou dolů. Říkalo se mu häusel, z něho pak vzniklo jedno české sprosté slovíčko. A nebo také výsernice.

Kapli svatého Kříže jsem viděl alespoň v modelu

V Mariánské věži jsem obdivoval model té největší věže nazvané duchaplně Velká věž. Ta je součástí delšího okruhu, který vrcholí Kaplí svatého Kříže. V jednom ze sálů byla také vitrína s karlštejnským pokladem, kopiemi obrazů z Kaple svatého Kříže a samozřejmě kopií Svatováclavské koruny. Tím celá prohlídka skončila. Ale ne můj výlet.

Sál s obrazy

Svatováclavská koruna

A ještě zastávka na Malé Americe

Byť se nade mnou stahovala mračna a bylo jasné, že každou chvíli začne pršet, vydal jsem se pod Karlštejnem po červené a pak žluté značce na Malou Ameriku. Což byl původně lom na železnou rudu, dnes je zcela zatopen a kdo chce, může se zde vykoupat v krásné zelené vodě. Když jsem zde byl já, v lomu plavali tři odvážlivci. A dokonce měli na ostrůvku rozdělané tábořiště.

Lom Malá Amerika

Za pořádného deště jsem se vrátil k autu a rozloučil jsem se s Karlštejnem krásným západem slunce.

Západ slunce Karlštejn

 

Mapa

 

Cestonaut

Letět do vesmíru a procestovat celý svět Vám nepomůže poznat sám sebe a stát se lepším člověkem. Proto jsem se rozhodl poznávat místa mně blízká srdci i polohou.
Pokud tě článek zaujal, sdílej.