život v korunách stromů

Frenštát pod Radhoštěm: Byli jsme se podívat na nebe

Sobota, volný den, relativně hezké počasí a touha někam vyrazit. Tak vždycky začíná náš víkend. Tentokrát se do užšího výběru dostalo zoo v Ostravě, Frenštát pod Radhoštěm a vláčky v Drásově. Po tajném hlasování všech členů rodiny jednoznačně vyhrál Frenštát pod Radhoštěm a jeho Beskydské nebe.

Frenštát pod Radhoštěm letem světem

Pravda, prohlídku centra Frenštátu pod Radhoštěm jsme vzali trošku hopem. A navíc spíše omylem. Hledali jsme místo k zaparkování a špatně odbočili. Dostali jsme se na náměstí a dvakrát jsme ho objeli, než jsme se z něj zase vymotali. Takže se to dá označit jako malá vyhlídková, okružní jízda centrem Frenštátu pod Radhoštěm. Naštěstí pak Kája zpozoroval na kruhovém objezdu upoutávku na Beskydské nebe i s parkováním, a tak naše cesta nabrala ten správný směr.:-)

Areál Jiřího Rašky a cesta vzhůru do nebe

Měli jsme to tak krásně naplánované. Matýsek pojede s tatínkem v kočárku a Terinku ponesu já v nosítku. Auto jsme odložili na parkovišti u skokanských můstků. S obdivem jsme si hned běželi prohlédnout areál Jiřího Rašky. Poprvé v životě jsem nějaký skokanský můstek viděla naživo. Vzbuzoval ve mně obrovský respekt a obdiv ke skokanům na lyžích. Vůbec jsem třeba z televize netušila, že dojezdová plocha po doskoku je do kopce.

skokanský můstek

Po prohlídce areálu jsme hledali cestu dál. Vedla po schodech až nad skokanské můstky. Trochu nám to zkřížilo plány, protože jsme nemohli vzít Matýskovi kočárek, ale nedalo se nic dělat. Matýsek musel po svých. Všech 428 schodů v pohodě vyšel a od půlky dokonce úplně sám. Nahoru nás provázel lvíček Fyttík, který nás informoval, kolik schodů nám ještě zbývá, a taky nás bavil svými kvízy o Beskydech.

cesta po schodech

Soutěžili jsme s Kájou proti sobě. Kája téměř vyhrál, ale pak mi neuvěřil, že slepýš je beznohá ještěrka. Skóre vyrovnáno 🙂

Nahoře u můstku nás čekal nádherný výhled na Frenštát pod Radhoštěm a taky zjištění, že i tady nahoře je parkoviště.

pohled na Frenštát pod Radhoštěm

Kája seběhl zpátky těch 428 schodů a přeparkoval auto.

Naučná stezka Beskydské nebe

My s Matýskem a Terinkou jsme mezi tím mapovali nejbližší okolí. Matýsek pobíhal po krytém jevišti venkovního amfiteátru a obdivoval houpající se obrysy dravých ptáků.

dravec

Pak už jsme všichni šli pozorovat život v korunách stromů. 85metrů dlouhá a až v 16 metrech vystavěná dřevěná lávka láká turisty, takže i nás, asi nejvíc. Bylo tam tolik zajímavých a interaktivních zastávek pro děti i dospělé. Všechny jsme je samozřejmě vyzkoušeli. Dívali jsme se, kdo žije pod kůrou stromů,

život pod kůrou

nastavovali jsme si ptačí hodiny, zkoumali jsme, jak vypadají vývržky od různých sov, pozorovali jsme ptačí budky…

pozorování

Matýsek se uvelebil v orlím hnízdě

Matýsek v orlím hnízdě

a všichni jsme soutěžili, kdo nejlépe napodobí datla. Matýskovi se klepání kladívkem tak líbilo, že jsme ho museli násilím odtáhnout, aby k tomu taky pustil někoho jiného. Kousek dál od lávky nás upoutala čekající lavička na záchod. Rozhodně perfektní recese.

lavička před wc

Naučná stezka dále pokračovala kolem Rekovické šopy, jejíž menu nás zlákalo na oběd. Kája si svoje uzené vepřové kolínko hned vyfotil a umístil na instagram. A neuvěřili byste, tahle fotka má nejvíce lajků 🙂

vepřové koleno

Ovšem jeho skvělá chuť fotku předčila. My s Matýskem jsme si pochutnali na vynikající bramboračce a Terinka měla zase jenom mlíčko od maminky.

Další zajímavá zastavení na stezce

Asfaltovou cestičkou jsme pokračovali až k Lurdské kapličce. Je vystavěná jako malinkatá jeskyňka se sochou Panny Marie. Velikostně tak maximálně 3 x 2 metry. A přesto jsme se dočetli, že ji chtěli komunisté zbořit, protože si mysleli, že se tu schovávají rozvraceči státu.

Lurdská kaplička

K dalšímu cíli naučné stezky Mařenčině studánce se dostal jen Kája. Cesta vedla dolů pro kočárek hodně náročným terénem. A při představě, že ho zase budeme tahat zpátky nahoru, jsme raději na Káju počkali a mezitím se kochali krásnou přírodou okolo. Malým okruhem jsme se vrátili zpět do Rekovic. Tentokrát nás ovšem nezlákalo jídlo, ale prohlídka nové, moderně zbudované dřevěné kapličky se zvoničkou.

dřevěná kaplička se zvoničkou

A hned pod ní jsme si nemohli nechat ujít procházku po bosém chodníčku. Bosí jsme se prošli po kulatinách, kůře, oblázcích i pěkně pichlavých, ostrých kamíncích. Pro mě příjemná procházka, ale Kája cestou zpátky ty ostré kamínky raději obešel.

bosí chodník

Dětem i nám se výlet moc líbil. Rozhodně Beskydy mají krásné nebe.

Mapa

Pokud tě článek zaujal, sdílej.