Jihočeské zámky – naše výlety po jižních Čechách II.

Jižní Čechy nejsou známé jen svými rybníky, ale můžete tu najít i krásné zámky. Jejich návštěva potěší vaše oči i duši. My jsme navštívili Zámek Hluboká nad Vltavou a Český Krumlov. Dva nádherné jihočeské zámky.

Hluboká nad Vltavou

Zámek Hluboká nad Vltavou je jeden z nejkrásnějších zámků České republiky. A o tom jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči při naší dovolené v jižních Čechách. Od našeho ubytování v Českých Budějovicích je Hluboká nad Vltavou vzdálená jen 9 km. Na nával turistů jsou tu připraveni, a tak jsme snadno zaparkovali na záchytném parkovišti. Pak už nás čekal jen malý výstup k zámku. Odměnou nám byl překrásný pohled.

zámek Hluboká nad Vltavou

V mnoha případech oficiální fotky vůbec neodpovídají realitě, ale u zámku Hluboká to tak rozhodně není. Sluncem ozářený zámek v romantickém neogotickém slohu si na nic hrát nemusí. Je opravdu velice nádherný.

zámek Hluboká nad Vltavou

Prohlídka zámku

Natolik nás zámek uchvátil, že jsme se rozhodli zariskovat a jít s dětmi na prohlídkový okruh. Bohužel naše snaha nevyšla. Děti při prohlídce natolik rušily, že Káju s dětmi museli v půlce prohlídky vyvést ven. Tímto způsobem vychází vstříc rodinám s dětmi. Dokonce i vracejí vstupné. Kája děti pohlídal sám, a tak mi umožnil celou prohlídku dokončit, a bylo opravdu na co se dívat.

Dnes státní zámek Hluboká patřil rodu Schwarzenberků, který ho uvedl do současné podoby. Zámeckému interiéru vévodí dřevo. Překrásné dřevěné obložení, stropy, dřevořezby i nábytek vnáší do zámku pocit honosnosti a luxusu. Už vstupem do haly s rozložitým dřevěným schodištěm a parožím se přenesete do doby dávno minulé, kdy knížata a kněžny obývali tento zámek. Prohlíželi jsme všechny ty budoáry, salónky, jídelny, knihovnu… a nevěděli co obdivovat dříve. Paní průvodkyně nás upozornila na symbol Schwarzenberků – dravce, který vyklovává Turkovi oko. Bylo zajímavé, jak často se v zámku vyskytuje a jak snadno se bez upozornění přehlédne. A přitom je krásně vidět již na klice u vstupní brány.

symbol - dravec vyklovává oko Turkovi

Moc mě mrzelo, že se v zámku nesmí fotit.

Zámecký park

Po prohlídce jsme, už konečně všichni, pokračovali prohlídkou zámeckého parku. Po cestě jsme skoro nikoho nepotkali. Zřejmě park není tolik oblíbený jako zámek a jeho nejbližší okolí. Díky tomu jsme si mohli užít rodinnou procházku a chvíle romantiky u malého jezírka.

jezírko v zámeckém parku

Na konci procházky jsme si ještě vylezli na malý kopeček naproti zámku a chvíli se kochali pohledem na zámek z nadhledu.

Kája a Matýsek

Samozřejmě jsme nezapomněli navštívit i zámeckou zahradu, která nás zavedla k zadní části zámku. Vůbec jsme netušili, že Hluboká se může pyšnit i obrovskou terasou s umělecky kovaným schodištěm.

terasa v zadní části zámku

Na konci zahrady nechybělo jezírko se zlatými rybkami. Což nejvíce potěšilo Matýska.

Zámek Český Krumlov

Do Českého Krumlova jsme se vraceli po čtyřech letech a navíc s dětmi. Je to moje srdcové město, a tak jsem se sem obzvláště těšila. Ovšem počasí nám ten den vůbec nepřálo, ale přežili jsme.

Zaparkovali jsme jako minule pod zámkem a prošli jsme bránou do města. Matýska okamžitě nadchl pohled na Vltavu obtékající historické centrum Českého Krumlova.

pohled na Vltavu

Protože máme Krumlov celý prošlápnutý, rozhodli jsme se navštívit pouze zámek, jeho rozsáhlý areál a hlavně ono místo činu, kde mě Kája požádal o ruku. :-)

Za mírného mrholení jsme prošli všechna nádvoří a zastavili se u všech možných vyhlídek na město i zámek.

výhled na Český Krumlov

Po cestě jsme potkali nespočet asijských turistů. Jejich pověst, že fotí opravdu všechno rozhodně nelže. Fotili si i naši Terinku, a to zrovna vůbec nenahodila ten svůj okouzlující úsměv. Právě naopak se tvářila dost naštvaně.

Naše malé drama s počasím

Pokračovali jsme do zámecké zahrady. Zastavili jsme u otočného hlediště a zavzpomínali na představení, které jsme tu viděli. Na konci zahrady při procházce kolem leknínového jezírka se pořádně rozpršelo. Vytáhli jsme deštníky a pláštěnky a snažili se držet hesla: „nejsme z cukru ze soli, snad deštíček povolí“. Nepovolil. U fontány lilo a než jsme došli k místu, kde mě Kája požádal o ruku (asi 20 metrů od fontány), padaly z nebe snad hektolitry vody. A navíc přímo nad námi řádila pořádná bouřka.

Blesk střídal hrom a my stáli pod stromem (i když se to nemá) s deštníkem a pláštěnkou a byli úplně mokří. Dokonce ani pláštěnka na kočárku nestíhala, a tak jsme se raději začali pomalu přesouvat někam pod střechu, abychom děti převlékli do suchého oblečení. Snažili jsme se jít po chodníku, který se za tu chvíli proměnil ve dravou řeku. Podařilo se, zakotvili jsme v podchodu zámku a čekali jsme, až se déšť zmírní. Pak už jsme spěchali do auta a hlavně do suchých věcí. Rychle jsme se vrátili do Českých Budějovic, kde jsme se na pokoji všichni pořádně zahřáli pod peřinou.

v suchu a pohodě

Trochu nás to počasí mrzelo, protože jsme měli v plánu ještě navštívit poutní místo Kájov. Kájov je od Českého Krumlova vzdálen jen 4 km. A také jsme měli objednané lístky na pohádkový les. Pohádku hranou v lese, kde se diváci přesouvají společně s pohádkovými postavami a jejich dějem. Nevadí, třeba se nám to podaří příště.

Mapy

Pokud tě článek zaujal, sdílej.