Cesta Valaška

Pustevny a ledové sochy

Pustevny jsou známým a atraktivním místem Beskyd.  Známé především sochou boha Radegasta, kterou potkáte při výšlapu na horu Radhošť s jeho dřevěným kostelíčkem na vrcholu. Samozřejmě si je mnozí spojují i s nedávno shořelou chatou Libušín a s chatou Máměnkou z pera známého architekta Dušana Jurkoviče. Co nás však nejvíce zlákalo vyjet až na Pustevny byly ledové sochy, které zde zůstaly po festivalu Ledové Pustevny.

Pustevny

Když jsme vyjížděli, zaváhali jsme, zda dětem táhnou s sebou i boby, když kolem nás slunečno, 6 stupňů a po sněhu ani památka. A udělali jsme moc dobře. Při vyjíždění do kopce k  Pustevnám se sníh začal kolem silnice pořádně kupit až k metrové hradbě. Na parkoviště jsme museli asi půl hodiny čekat ve frontě, ale za to pohodlí to stálo.

Prohlídka Pusteven a pátrání po ledových sochách

Jako první jsme šli obhlédnout práci tesařů, kteří zdárně a podle starých technologií opravují vyhořelou chatu Libuši.

Chata Libušín v opravě

Náš hlavní cíl však byly ledové sochy a tak jsme pátrali po nich. Cestou vzhůru, kousek za lanovkou jsme našli místo, kde po nich zbyli už jen torza.

Torza ledových soch

Trochu nás zamrzelo, že jsme přišli pozdě. Ze zklamání nás vyléčila až „Cesta Valaška“, nově postavená stezka v oblacích.

Cesta Valaška

Nám se poštěstilo projít si už podobnou stezku na Dolní Moravě a na Lipně. Každá stezka má jinou zajímavost (prolézačky pro děti, tobogán…) a Cesta Valaška se může pyšnit super dlouhým provazovým chodníkem (Himalájský chodník měří 150 m).

Provazový chodník

Někteří odvážlivci se ho snažili pořádně rozhoupat a to pak jenom doufáte, že stavitelé někde neudělali chybu:-) . Nicméně ani toto neodradilo naše děti tento chodník přejít. Odměnou nám byl překrásný výhled na okolní hory i pohled dolů na skleněné lávce.

Skleněná lávka nad hlubinou

Trochu foukalo a tak naše děti nahoře nevydržely moc dlouho. Vydali jsme se zpátky – jak jinak než zase provazovou lávkou.

Výzva sochy boha Radegasta

Další naší výzvou bylo dojít k soše Radegasta. Dvě malé děti, zasněžená cesta do kopce… určitě si dokážete představit, jak asi cesta vypadala. Chvíli jsme děti táhli na bobech, chvíli nesli Terinku na zádech a občas i statečně šlapali sami. A světe div se, my jsme tam došli.

Socha boha Radegasta

Protože se výzvy mají překonávat, šli jsme ještě dál. Až na Radhošť jsme ovšem nedošli. Skončili jsme u lanovky s překrásným výhledem. Tam jsme konečně zjistili, kolik je pod námi sněhu. Až po víka popelnic:-)

sníh až po víka popelnic

U lanovky jsme nasedli na boby a kromě malého úseku jsme celý kopec až do Pusteven sjeli dolů. To byla paráda. Děti by hned jeli znovu a tak jsme je ještě chvíli nechali jezdit na malém kopečku u Pusteven. Pak už jsme zamířili k parkovišti.

Překvapení na závěr

Po cestě jsme míjeli velký bílý stan. Zvědavost nám nedala a nakoukli jsme dovnitř. Nemohli jsme tomu uvěřit. Byly tam. Žádná šipka, žádný nápis, upozornění… nic, jen bílý stan a v něm překrásné ledové sochy.

Ledové sochy

Ledový hrad, princezna, rytíř a obrovský drak nás naprosto okouzlili.

ledový drak

Odjížděli jsme z Pusteven nadšení a velice spokojení. A až doma jsme se z internetu dozvěděli jaké jsme měli obrovské štěstí, protože to byl poslední víkend, kdy byly sochy ještě k vidění.

Pokud tě článek zaujal, sdílej.