Vzpomínka na podzim aneb T.G. Masaryk ve Valašském Meziříčí nám dal pořádně zabrat

Poznat Valašské Meziříčí a jeho okolí byla jasná volba. 13 km? Pro nás žádný problém, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká.

Nejprve jsme si prohlédli náměstí a zámek Valašského Meziříčí a pak jsme seběhli dolů k řece.

Valašské Meziříčí

Cestou kolem řeky jsme obdivovali suprová dětská hřiště s malým tobogánem (to jsem ještě nikde neviděla) a dokonce jsme vyzkoušeli venkovní posilovnu. Bylo krásné počasí, Matýsek spokojeně seděl v kočárku  a cesta byla opravdu příjemná, takže pohoda, klídek, tabáček…. Až do chvíle než jsme zjistili, že už asi hodinu jdeme po špatné straně řeky a musíme se vrátit.

Naučná stezka T.G. Masaryka ve Valašském Meziříčí

Konečně jsme kráčeli po té správné straně řeky Bečvy. NS T.G. Masaryka nás vyvedla z Valašského Meziříčí kolem fotbalového hřiště a chatové oblasti až k lesu, kde začala povážlivě stoupat nahoru. Kája statečně tlačil kočárek s Matýskem vzhůru po kamenité lesní cestě.

lesní cesta vzhůru

Stromy zbarvené podzimem, klid a vůně lesa nás lákaly dál a tak jsme se nevzdali a s funěním vyšplhali až k Janíčkově studánce, kde jsme se na chvíli zastavili a odpočinuli si.

u studánky

S vyplazeným jazykem jsme dorazili k památníku T.G. Masaryka, podle kterého dostala naučná stezka svůj název.

na křižovatce

památník T.G. Masaryka

Památník byl umístěn na okraji křižovatky pěti cest. Čtyři cesty vedly dolů a jen jediná nahoru. Asi nikdo neuhádne, která byla ta naše. Samozřejmě jsme se museli dál plahočit nahoru do kopce. Ale stálo to za to. Dostali jsme se na vrchol kopce, odkud byl nádherný výhled na celé Valašské Meziříčí.

Valašské Meziříčí

Konečně vedla cesta už jen dolů. Jenže spadané listí, kořeny a pokácené stromky na cestě nám ji pořádně znepříjemnily. Jediný světlý bod cesty dolů a velkým překvapením byl obrovský kamenný útvar Jarcovská kula, který se z ničeho nic objevil uprostřed lesa. V tomto případě bych legendě, že ho tu upustil čert, docela i věřila.

kamenný útvar uprostřed lesa

Vyšli jsme z lesa a dál pokračovali podél řeky. Pomalu se začalo stmívat. Kolem fotbalového hřiště jsme se vraceli už za úplné tmy.

Já už jsem měla opravdu dost a Kája začal mít strach, že mě odtud poveze rovnou do porodnice. Proto mě posadil s Matýskem na lavičku a pro auto šel raději zbytek cesty sám.

Naučná stezka T.G. Masaryka – 13km – žádný problém, ale příště raději až děti budou šlapat po svých.

Mapa

Pokud tě článek zaujal, sdílej.