Skalnaté pleso

Vysoké Tatry – místo, kde se andělovi roztrhl pytel krás

Ke vzniku těchto velehor (ano, Vysoké Tatry se už skutečně řadí mezi velehory) se vztahuje jedna milá pověst. Když Bůh vytvořil svět, zjistil, že mu ještě nějaké ty krásy zůstaly, a tak pověřil anděla, aby je vzal a rozsypal po světě. Všechny je vložil do pytle, ten si přehodil přes svá křídla a vyrazil. Nad Vysokými Tatrami se ale na chvíli zamyslel a nedával pozor, zavadil tak křídlem o vrchol Kriváně, který se pod jeho tíhou ohnul. A aby toho nebylo málo, pytel se roztrhl a rozsypal do hor. Od té doby Tatry zdobí tajemné lesy, nádherné štíty, dechberoucí výhledy, čisté bystřiny a romantická plesa.

Pohled do Javorové doliny v Belianských Tatrách

Ubytování krásné, ale trošku daleko

Jako každá turistická destinace, i zde se nabízí hned několik možností ubytování. Vybere si každý. Je však dobré myslet na jednu důležitou věc – v Tatrách není nic blízko (obzvlášť, pokud je to na dohled). Pokud nechceš trávit každý den hodinu v autě, než dojedeš na dobré výchozí místo pro túru, je dobré plánovat. Ideální je najít si ubytování v dosahu električky. Ta spojuje nejnavštěvovanější tatranská turistická střediska, Štrbské Pleso a Tatranskou Lomnici, s Popradem. Je levná, rychlá a nemusíš řešit, jak se dostaneš z cíle své túry domů. To je totiž pravidlo každých velehor – málokdy túry končí tam, kde začínají. Ubytování za dobrou cenu se skvělou polohou nemusíš většinou hledat dlouho, stačí se kouknout na Slevotéku.

Vysoké Tatry se nacházejí mezi Tatrami Západními a Belianskými. My se ubytovali právě zde, v malebné vesničce Ždiar. Ta se nachází jen kousek od polských hranic a v posledních letech se bujně rozrůstá především díky zdejšímu ski areálu. V létě je tu relativně klid a za málo peněz získáš vynikající služby.

Výhled ze Ždiaru na štíty Belianských Tater

Tatranskou magistrálou přes Velkou Svišťovku až k Zelenému plesu

Náš hlavní cíl byl jasný – přejít z Vysokých Tater přes Kopské sedlo zpět do Belianských Tater a do Ždiaru. Smělý plán zahrnoval převýšení přes 2200 metrů na trase dlouhé cca 30 km. Trasa začínala v Tatranské Lomnici, kam jsme se dokodrcali místním autobusem. Po zkušenostech s příjemnými klimatizovanými autobusy u nás byla rozhrkaná karosa s prodřenými sedačkami trošku šok.

Tatranská magistrála

Skalnaté pleso bylo v obležení odpočívajících turistů. My však měli naspěch, takže jsme se jen vyfotili a šup dále. Naše červená značka pokračovala po vrstevnici do sedla pod Velkou Svišťovkou. Z něj se dá za pár minut vystoupat až na samý vrchol ve výšce 2 037 m. n. m. a stejnou cestou pak zpět. Vyhlášeného tatranského sviště tu pravděpodobně nepotkáš, těšit se však můžeš na dechberoucí výhledy na Zelené Pleso. To se bude pomalu přibližovat, zatímco budeš klesat kamenným traverzem tatranské magistrály dolů. My byli vysmátí – my jsme klesali. Horší to měli ti, kteří zvolili opačný směr. Trasa sice vypadá náročně, až na krátký úsek zajištěný řetězy je však poměrně dobře zvládnutelná i pro děti.

Chata pri Zelenom plese

Před dalším úsekem trasy nás čeká odměna v Chatě pri Zelenom plese. Tyto okamžiky mám ráda, neboť za přátelskou cenu 4-5 € dostaneš na většině tatranských chat kotel poctivé husté polévky, v níž stojí lžička, a košík pečiva. A nutno říci, že si opravdu pochutnáš.

Ale zpět do pohorek. Kritický výstup nás teprve čekal. Z doliny jsme museli opět vyšplhat přes Velké biele pleso do Kopského sedla, které odděluje Vysoké Tatry od Tater Belianských. Snížení počtu turistů nás trošku deprimovalo. Odpoledne se přehouplo přes třetí hodinu a my měli ještě velkou část cesty před sebou. Náladu nám zvedlo stádo kamzíků pasoucích se podél stezky.

Kamzík

Nespoutaná příroda Belianských Tater

Letní Belianské Tatry nabízejí svěže zelené louky a pestré koberce rozkvetlých květin. V mnoha ohledech se liší od svých západních sousedů známých jako Vysoké Tatry. Jsou nižší, zaoblenější a méně navštěvované, ale to neznamená, že méně krásnější. Ba právě naopak. Hlavní hřeben Belianských Tater je z důvodu ochrany přírody od roku 1978 pro veřejnost uzavřen a možná právě díky menšímu počtu turistů si tu můžeš vychutnat přírodu všemi smysly. Nepřekvapí tě proto ani stádo líně se pasoucích kamzíků na protější stráni.

Kopské sedlo

Protože dál nemůžeme, začínáme ze Širokého sedla klesat Monkovou dolinou do Ždiaru. Tato stezka původně vznikla jako jednosměrná. Na popud společenství ubytovatelů ve Ždiaru byla vytvořena jako naučná trasa, která vedla turisty kolem hotelu Magura nahoru právě až do Širokého sedla. Protože údržba něco stojí, byla původně zpoplatněna. To dnes už neplatí. Stezkou můžeš projít oběma směry, ale z původních naučných panelů nic nepřečteš. Co naplat – je to zdarma, takže o poškozené ukazatele se tu už nikdo nestará.

Štíty Belianských Tater

Cestou dolů se dost zapotíme. V údolí se hromadí voda, která se neodpařuje a kameny kloužou. Moje koleno v poslední třetině sestupu dává intenzivní bolestí najevo svůj protest proti dalšímu pokračování. K chatě nakonec tedy spíš dopajdám.

Velké biele pleso

Výsledný dojem je bolestivý, ale přesto jsme nadšení. Krása Vysokých Tater nám učarovala. A i když to znamená, že zbytek dovolené strávíme méně ambiciózními pochody a s hrstí ibalginů v batohu, stále nám to stojí za to. A tobě bude taky. Věř mi!

Mapa

Lucka

K cestování a jeho kouzlu přičichla až poměrně pozdě (v 17 letech), o to víc si to ale vynahrazuje v současnosti. Ráda si zjišťuje legendy a pověry spjaté s místem a více než otrocké pobíhání po pamětihodnostech jí naplňuje posezení dále od turistické vřavy, kde může nerušeně nasávat místní genius loci. Na každém výletě musí ochutnat zdejší specialitu a ideálně si něco z toho odvézt domů (naštěstí to ještě nebyly zažívací potíže).
Pokud tě článek zaujal, sdílej.